Zákaz zneužití práva nelze používat metodou „kobercového bombardování“

V souvislosti s blížícím Česko-slovenským fórem 2016, které se bude konat 12. - 13. 5. 2016 v Brně, přinášíme zajímavý rozhovor s JUDr. PhDr. Karlem Šimkou, Ph.D., LL.M., který se semináře již tradičně účastní a k tématům diskutuje z pozice soudce Nejvyššího správního soudu. Rozhovor, který vyšel v Bulletinu KDP ČR 1/2016 vedla Ing. Lucie Rytířová, LL.M. 

Bližší informace k diskusnímu semináři naleznete zde.

Zúčastňujete se společného fóra českých a slovenských daňových poradců již od roku 2008. Pozorujete za tuto dobu odlišný vývoj v České republice a na Slovensku?

V základních makropolitických a ekonomických parametrech ne. Oba státy se potýkají s jistou krizí svých systémů politických stran – jako by model demokracie tvořené tradičními, o komplexní ideologie opřenými politickými stranami ztrácel mezi lidmi na popularitě ve prospěch různých pragmatických, populistických, monotematických (např. protikorupčních) nebo zkrátka a prostě jen nových a neokoukaných politických subjektů. Přitom ekonomika u nás i na Slovensku funguje a lidem se daří vcelku dobře.

V daních se naštěstí nevíra v tradiční demokracii zatím příliš neprojevuje. Obě země řeší podobné problémy – jak rozložit daňové břemeno tak, aby naše pečovatelské státy, které potřebují spoustu peněz, byly ufinancovatelné, a přitom aby daně nepodvazovaly ekonomickou aktivitu a růst. Proto jsme – každý v trochu jinou dobu – zavedli rovnou a relativně nízkou daň z příjmů a i po nástupu levostředových vlád ji s nějakými modifikacemi v podstatě zachovali. V oblasti DPH čelíme stejně jako řada dalších zemí především středovýchodní a jižní Evropy daňovým podvodům rozpočtově relevantních měřítek. Jelikož současná pravidla výběru DPH k nim přímo vybízí a jejich zásadní úpravy (např. zavedením všeobecné reverse-charge) nejsme zatím schopni na úrovni EU prosadit, snažíme se jim u nás i na Slovensku čelit robustními, skoro bych řekl až brutálními metodami administrativního dohledu nad daňovými subjekty.

Můžeme se v daňové oblasti něčím inspirovat na Slovensku, nebo naopak oni u nás?

V daních se inspirujeme docela často a myslím, že více Češi na Slovensku než naopak. Zmínil jsem rovnou daň – tu Mirek Topolánek svého času „opsal“ od slovenské pravicové vlády. Kontrolní hlášení, které v České republice nyní zavádíme, je ostatně také inspirováno slovenským příkladem.

Na druhé straně se slovenští soudci v daňových věcech docela často inspirují u našich soudů, zejména Nejvyššího správního a Ústavního. Máme přece jen dvojnásobně velkou ekonomiku generující více daňových sporů, a tedy rozsáhlejší a rozvinutější judikaturu v daňových věcech. Ale na druhé straně Slováci zas třeba pokládají předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, které jsou velmi relevantní i pro nás (v poslední době v oblasti DPH třeba kauza Kovozber).

Téma letošního ročníku překračuje jednoduchou doslovnou aplikaci zákona a nahlíží na daňové otázky optikou smyslu a účelu zákona, úmyslu zákonodárce atd. Dá se označit tento přístup za trend a je možné jej očekávat i v příštím roce?

Napětí mezi právní jistotou a „materiální spravedlností“, tedy mezi řekněme literou zákona a jeho duchem, je trvale přítomno při interpretaci práva zejména ve složitých a nejednoznačných kauzách. Zde nakonec často rozhodne příběh, na němž kauza stojí, a jeho – chcete-li – „morální náboj“. Tohle pozoruji, co působím na Nejvyšším správním soudu, a ani budoucnost nebude jiná. Ostatně řadu let přednáším o zákazu zneužití práva, a třebaže jsem si původně myslel, že toto téma po čase ztratí na aktuálnosti, opak je pravdou. Přicházejí stále nové a čím dál komplexnější „hraniční“ kauzy (u nás v poslední době v oblasti DPH E.ON a v daních z příjmů CTP), a třebaže roky v daňové komunitě diskutujeme o tomtéž, nějaká definitivní řešení nikdo nenalezl. Takže ano, čekám, že i nadále se budeme v daních bavit o tom, do jaké míry lze s odkazem na literu zákona jít proti jeho smyslu, a kde už potřeba chránit právní jistotu daňových subjektů ustoupí zájmu na zachování řádu. Zde má klíčovou úlohu finanční správa – musí pečlivě vybírat kauzy, na nichž chce uplatnit zásadu zákazu zneužití práva, a důkladně je vyargumentovat. Mělo by jich být jako šafránu, zákaz zneužití práva nelze používat metodou „kobercového bombardování“ kdykoli, kdy se mi jako správci daně nechce použít běžné a zákonem předvídané nástroje jako třeba korekci cen mezi spojenými osobami či prokazování skutečného účelu výdajů deklarovaných daňovým subjektem jako daňově uznatelné. A v DPH bychom si měli konečně ujasnit, že podvod založený na nějakém předem připraveném „missing traderovi“ a dalších subjektech před ním a za ním, pomocí nichž se zinkasuje nadměrný odpočet, je zkrátka daňový zločin a není žádného důvodu jej označovat za zneužití práva.