Pokud by se měla zavést digitální daň, pak tak, aby nepůsobila problémy
Velkým politickým tématem poslední doby je digitální daň. V tomto volební období se již zákon schválit nestihne. Bude to však zcela jistě tématem nové administrativy, která vzejde z nadcházejících voleb. Zda má či nemá být takovéto zdanění zavedeno, je vysoce politické rozhodnutí, ke kterému se nevyjadřujeme. Pokud však má být takové zdanění zavedeno, nesmí působit problémy při praktické realizaci.
Cesta, kterou si zatím Česká republika chtěla zvolit, je cesta, která tyto problémy přináší. Důvodem je to, že pokud nebude shoda na celosvětové úrovni (nikoli pouze evropské), může být taková daň v rozporu se smlouvami o zamezení dvojího zdanění, neboť její podstatou je zdanění příjmů, které docilují zahraniční internetové společnosti v České republice. Na tento problém jsme opakovaně upozorňovali.
Nejde o to, že by bylo spravedlivé, aby nadnárodní korporace platily daň tam, kde docilují své zisky, ale o to, že se na tom musí shodnout všechny země. Tím pádem ty, kde mají tyto společnosti svá sídla (a kde dnes daní celý svůj zisk) se logicky musí části daně, kterou dnes dostávají, vzdát. Současné smlouvy o zamezení dvojího zdanění s podnikáním v druhé zemi přes internet nepočítají. Vycházejí z toho, že aby se zisk z podnikání v české společnosti zdanil, musí zde být určitá fyzická přítomnost zahraniční společnosti. Z podnikání pomocí internetu (které tuto fyzickou přítomnost nevyžaduje) doposud tyto smlouvy nepočítají.
Dokud se to nezmění, bude každý lokální návrh zvláštního zákona o digitální dani působit pouze zbytečné problémy. Příkladem může být to, že digitální daň nesmí dopadat na firmy (ať již české či zahraniční), které v ČR řádně platí daň z příjmů. V opačné případě by to v mnohých případech znamenalo dvojí zdanění, které by mohlo mít, až likvidační charakter. Základem pro odvod digitální daně měl být hrubý příjem. To při nižší marži může znamenat, že by digitální daň v kombinaci s daní z příjmů byla vyšší než zisk společnosti. Na tento problém jsme v průběhu legislativního českého návrhu zákona o digitální dani upozorňovali a na základě toho se nám podařilo prosadit výjimky s této daně pro společnosti, které v České republice platí daň z příjmů. Nicméně až praxe by ukázala, zda jsou dostatečně široké a nemůže dojít k nechtěným efektům.
Pokud by se zvolilo systémové řešení na základě celosvětové dohody a došlo k příslušným úpravám smluv o zamezení dvojího zdanění, bylo by to řešení elegantní a jednoduché, které by takové problémy nepřinášelo a nebylo by nutné zavádět novou speciální daň. Bez celosvětové dohody je tedy dle našeho názoru lokální digitální daň slepou uličkou a krokem špatným směrem, který ve výsledku může přinést pouze problémy a komplikace, množství zbytečných sporů a předpokládaný pozitivní dopadu do příjmů státního rozpočtu se nemusí dostavit. Poslední vývoj ukazuje, že se snad taková celosvětová dohoda podaří realizovat.
Jiří Nesrovnal člen Prezidia a vedoucí Sekce daně z příjmů právnických osob
