Reverse charge: Účinný nástroj proti podvodům? Česko jej plošně zavést nestihlo

Reverse charge u daně z přidané hodnoty (DPH) má být efektivním nástrojem proti daňovým únikům a karuselovým podvodům. Jde o přenesení daňové povinnosti z dodavatele na toho, kdo nakupuje zboží či využívá služby. DPH tedy platí odběratel.

Plošné použití reverse charge pro všechna plnění (v rámci platby DPH) přesahující limit 17 500 eur už Evropská unie povolila, ačkoli se v zemích sedmadvacítky nevyužívá.

Česko mělo o tuto výjimku eminentní zájem. Vláda Andreje Babiše chtěla systém zavést od července 2020, nakonec to ale nestihla.

„Aktuálně platí přenesení daňové povinnosti v České republice jen v některých případech, které definuje zákon o DPH. V této oblasti byl v minulých letech několikrát novelizován,“ prozrazuje právník Jiří Koukal.

V roce 2021 se tuzemské reverse charge týká nákupů zlata, pořízení nemovitostí, stavebních a montážních prací, dodávek mobilních telefonů, poskytování telekomunikačních služeb, nebo prodeje herních konzolí, tabletů či notebooků.

Jak si tento režim představit v praxi? Standardně odvádí daň z přidané hodnoty firma, která toto zboží nebo službu prodává, u reverse charge (RC) je to jinak. Majitel stavební firmy pan Novák, který je stabilně plátcem DPH, poskytne svému zákazníkovi panu Novotnému montážní a stavební práce v hodnotě půl milionu korun. Tyto služby patří do systému přenesení daňové povinnosti. Stavitel Novák tak vystaví fakturu bez DPH. Tuto daň je pak ve své evidenci povinen doplnit, přiznat a zaplatit odběratel Novotný, který odpovídá i za správné stanovení sazby daně.

Rozdíl mezi RC a samovyměřením daně

„Podnikatelé musejí rozlišovat mezi ´samovyměřením daně´ u zahraničních transakcí a tuzemským reverse charge,“ připomíná poradce Michal Dvořáček.

„Samovyměření daně zjednodušeně znamená, že dovozce zboží či služeb, který vyměřuje daň na výstupu, si sám vyměří DPH na vstupu. Tu pak uplatní u finančního úřadu jako odpočet. Daň na výstupu zaplatí příjemce zboží nebo služby (český plátce) a nikoliv dodavatel / poskytovatel z jiného členského státu. Tento princip je spojen zejména s plněními mezi členskými státy EU,“ doplňuje.

U vnitřního reverse charge si jednotlivé členské státy Unie stanovují, že u vyjmenovaného zboží nebo služeb má povinnost přiznat a zaplatit daň ten, pro koho je zdanitelné plnění uskutečněno, tj. odběratel.

Máte-li pochybnosti, zda má platit DPH dodavatel či odběratel, lze využít takzvané „závazné posouzení“. To určí, zda máte použít režim reverse charge. Se žádostí o vydání takového rozhodnutí se podnikatelé obracejí na správce daně.

Peripetie kolem české žádosti

Českou žádost o udělení výjimky, podle které mohli zákonodárci zavést režim přenesení daňové povinnosti, schválila před dvěma lety Evropská komise a Česku ji posvětily všechny členské země.

Ministerstvo financí chtělo, aby u nás platil plošný reverse charge od července 2020. Musely by jej používat všechny firmy, pokud by vystavovaly faktury na částky přesahující 450 tisíc korun (viz výše).

Podle šetření Hospodářské komory více než tři pětiny tuzemských firem se záměrem ministerstva financí souhlasilo, asi čtvrt milionu plátců DPH už mělo s RC zkušenosti. Podnikatelé se nicméně obávali nejistoty kolem toho, na jak dlouho bude v ČR plošný reverse charge aplikován. Výjimka měla být původně dvouletá.

Firmy také připustily, že by musely upravit své účetní systémy. Náklady na tyto změny odhadovaly do 100 tisíc, malé podniky plánovaly utratit méně, zpravidla do 50 tisíc korun.

Podnikatelé reverse charge chtějí, ale ne jen na přechodnou dobu

„Reverse charge, za který Babišova vláda dlouhodobě bojovala, je vnímán téměř jako zázračný lék proti karuselovým podvodům s DPH,“ doplňuje poradce.

Andrej Babiš za něj bojoval od vstupu do politiky. Boj s karuselovými podvody měl být veden pomocí kontrolního hlášení (v ČR platí od roku 2016) a právě RC. Systém měl výrazně zmírnit i finanční zátěž dodavatelů, kteří musejí odvádět DPH i ze zboží a služeb, za které jim nebylo odběrateli zaplaceno.

Projekt se však před rokem kvůli zpožděným přípravám zhroutil a stát musí s Evropskou komisí jednat znovu. Resort financí loni požádal komisaře o prodloužení udělené výjimky. EK ovšem zatím jednat nechce.

Provozovat plošně systém DPH, ve kterém má povinnost přiznat daň odběratel, může Česko jen do 30. června 2022, kdy začne v EU platit nový jednotný daňový režim. Stihnout tento šibeniční termín je prakticky nereálné. Pokud ale Brusel nepovolí výrazné prodloužení termínu za polovinu roku 2022, nebude mít smysl jej u nás zavádět.

„Plošné reverse charge má nicméně z pohledu podnikatelů význam. Většina by uvítala, že nebude muset v řetězci obchodníků operovat s penězi, daň se sice bude – například elektronicky – evidovat, ale platit se bude až na konci celého řetězce. Vzhledem k nastalým komplikacím jsem ale k zavedení tohoto systému skeptický,“ sdělil už před rokem Ladislav Minčič, ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory ČR.

Systém přenesení částky DPH z prodávajícího na kupujícího, při kterém daň platí až koncový odběratel a stát nevyplácí vratky, prakticky vylučuje rozsáhlé podvody v řetězci nastrčených překupníků. Česko se s takovými karuselovými podvody za stamiliony korun potýkalo před lety například při dovozu nezdaněných pohonných hmot. Nastrčené firmy podvodníků před zaplacením DPH z fiktivních důvodů zkrachovaly, ale další nastrčená firma v řetězci mezitím stihla od státu inkasovat vratku DPH.

RC daňové úniky vyřešit nemusí

Parametry reverse charge, jež byly České republice ve výjimce schváleny, stanovují jako hranici obchody (faktury) nad 450 tisíc korun. Nižší transakce by novému režimu DPH nepodléhaly, což představuje riziko pro pokračování daňových úniků.

Už současná opatření, jako je kontrolní hlášení, EET nebo povinné kauce pro distributory navíc únikům částečně zamezují.

Většina odborníků se shoduje, že je reverse charge skutečně účinným nástrojem proti záměrné kriminální činnosti, ale neřeší úniky spojené například s platební neschopností podniků či zadržováním tržeb.

„To už je spíše o daňové morálce v té které zemi, o tom, jak je finanční správa schopná vybrat DPH, respektive donutit plátce, aby ji přiznal,“ říká Hana Zídková z Komory daňových poradců ČR.

Smysl má navíc skutečně jen plošné zavedení. Je-li RC omezen jen na zboží či komodity, které jsou aktuálně nejvíce ohroženy karuselovými podvody, začnou zločinci krátit daň u jiných položek.

Podobná „přelétavost“ organizovaného zločinu funguje i mezi jednotlivými státy. Zavede-li jeden stát systém přenesení daňové povinnosti, zaměří se podvodníci na obchody v zemi, kde toto opatření neplatí.

Zajímavý je aktuální postoj nejlidnatější země EU a zároveň tahouna evropské integrace. Zatímco dříve Německo rozšíření RC fandilo, dnes jej doma zavádět nechce. Podle Komory daňových poradců je důvod zřejmý: „Jejich současná vláda má velmi silný závazek v programovém prohlášení – nezavádět žádná opatření, která by znamenala zvýšení administrativní zátěže.“ A ta může být v případě plošného reverse charge značná.

Přenesenou daňovou povinnost v zahraničním styku definuje příslušná směrnice EU. Veškeré v ní uvedené služby, které jsou české firmě poskytovány ze zahraničí, fakturuje zahraniční dodavatel (plátce DPH) bez daně a český subjekt musí sám spočítat, přiznat a zaplatit DPH českému finančnímu úřadu.


Zdroj: BusinessInfo.cz 23.07.2021 (04:50:03)